Příkazová řádka je základním uživatelským rozhraním každého systému. Příkazová slouží k ovládání operačního systému a například ke kompilaci programů pomocí kompilátoru. V Ubuntu lze příkazovou řádku spustit pomocí klávesové zkratky ctrl+alt+t. Ve Windows je nejrychlejší způsob spuštění příkazové řádky pomocí win+r, “cmd”, enter (win+r spustí dialogové okno, které po napsání cmd spustí program cmd.exe – úříkazová řádka Windows). V Mac OS X se terminál spouští podobně jako ve Windows pomocí sekvence command+space, “terminal”, enter.

Hierarchie adresářů (složek) a souborů je uvnitř počítače reprezentována pomocí stromu. Při práci s adresáři rozlišujeme mezi absolutními a relativními adresami. Relativní adresa popisuje cestu z aktuálního adresáře.

Nechť se nacházíme uvnitř adresáře bin ve složce Lab03 a chceme znát adresu k souboru notes ve složce Lab01. Relativní adresa (vůči aktuálnímu pracovnímu adresáře) je ../../Lab01/notes.txt a absolutní adresa je /home/kubikj/PRP/Lab01/notes.txt.

Příkaz pwd vypíše absolutní adresu aktuálního pracovního adresáře.

Tento příkaz vypíše jména všech souborů a složek uvnitř aktuálního pracovního adresáře.

Tento příkaz změní aktuální pracovní adresář. Za klíčové slovo cd lze napsat absolutní adresu i relativní adresu. Dvě tečky za klíčovým slovem cd přesunou aktuální prcovní adresář do nadřazeného adresáře.

Příkaz mkdir (make directory) vytvoří adresář daného jména uvnitř aktuálního pracovního adresáře. Příkaz rmdir (remove directory) smaže adresář daného jména, ovšem pouze v případě, že je tento adresář prázdný. Příkaz clear vymaže obrazovku příkazové řádky. Pomocí tabulátoru lze uvnitř příkazové řádky doplňovat slova. Příkaz touch se “dotkne” souboru nebo adresáře, což znamená, že změní datum poslední změny na aktuální systémové datum a v případě neexistence souboru nebo adresáře ho vytvoří.

Pomocí šipky nahoru a šipky dolu lze procházet historii zadaných příkazů. Klávesa tabulátor doplňuje názvy souborů a složek. Příkaz man a jméno příkazu otevře jeho manuál.