Search
Zadání je předané ve formě elektronického archivu na adrese http://cmp.felk.cvut.cz/~pisa/apo/du4/.
Každý student si vybere zadání podle svého osobního čísla. Číslo zjistíte v systému Komponenty Studium. Dále je vyražené na vaší legitimaci ČVUT nebo kartě ISIC. V některých případech se zobrazuje v uživatelské databázi FEL na adrese https://udb.fel.cvut.cz/.
V letošním roce se bude úloha odevzdávat přes systém BRUTE v elektronické podobě. Formátem pro odevzdání je archiv, který bude obsahovat shodné soubory, jako jsou předané v zadání úkolu.
Příklad řešení o něco složitější úlohy, než jsou úlohy v generovaných zadáních.
homework-4-example.zip
Syntaxe i386 assembleru ve variantě AT&T a GNU assembleru/disassembleru
http://en.wikibooks.org/wiki/X86_Assembly/GAS_Syntax
Popis několika málo v úlohách použitých systémových volání pro architekturu x86 32-bit verzi naleznete v materiálech k přednášce
Předávání parametrů funkcím a virtuálním instrukcím operačního systému
Mapování systémových volání pro architekturu MIPS naleznete na
http://lxr.linux.no/#linux+v3.8.8/arch/mips/include/uapi/asm/unistd.h
nebo přímo repozitory zdrojových kódů jádra Linux v souboru
arch/mips/include/uapi/asm/unistd.h
Systémová volání používají pro předání návratové hodnoty (pokud se jedná jen o jednu hodnotu do 64-bitů) na většině architektur stejné registry jako jsou použité pro uložení návratové hodnoty funkcí při běžném volání. Kromě běžné návratové hodnoty je ale ještě potřeba informovat volajícího o důvodu selhání systémového volání. Linuxové jádro i pro tuto informaci využívá návratové hodnoty, která je v takovémto případě “malé záporné číslo”. Znamená to tedy, že systémová volání nemohou běžně vracet hodnoty blížící se maximu při uvažování typu bez znaménka. Knihovna C pak při zjištění hodnoty v tomto vyhrazeném rozsahu nastaví proměnnou errno a volajícímu programu vrátí informaci o selhání volání mechanismem, který je pro danou funkci určený standardem POSIX. Seznam chybových kódů je možné zjistit z dokumentace GLIBC nebo zdrojových kódů jádra
https://git.kernel.org/cgit/linux/kernel/git/torvalds/linux.git/tree/include/uapi/asm-generic/errno.h
Přitom v případě návratové hodnoty je systémového volání je chyba vracená jako zápaorné číslo (to je například v případě požadavku s neexistujícím číslem služby -ENOSYS).
Kompletní popis volací konvence pro architekturu MIPS ve variantě pro operační systém GNU/Linux včetně výpočtu adresy oblasti globálních dat lze nalézt v dokumentu MIPSpro N32 ABI Handbook https://www.linux-mips.org/pub/linux/mips/doc/ABI/MIPS-N32-ABI-Handbook.pdf
Nepracujte pouze metodou pokus omyl, zabírá to příliš času. Přečtěte si například manuálové stránky k systémovým voláním
man 2 open man 2 write
a po odhalení funkce (např čti číslice ze standardního vstup a každou zvyš před tiskem každou o jedničku) námi maximálně zjednodušeného programu bez potřeby knihoven atd., přepište program do jazyka C se zachováním rozdělení na dvě funkce.
Systém kontroluje ve druhé části pouze pořadí a parametry systémových volání. Nemusí a ani nemůže být ve vašem programu dosaženo shody kódu 1:1 na úrovni instrukcí. Výpis je vygenerovaný 32-bit MIPS a x86 architekturu. Testuje se ale 64-bitově zkompilovaný program. Operační systém a kompilátor právě přidává tu výhodu, že zdrojový kód je mezi architekturami a i různě výkonnými systémy přenositelný. Při troše umu i bez závislosti na pořadí ukládání slov (big/little endian), šířky registrů, délky ukazatelů atd. Posílat do systému program, který nezkompilujete ani lokálně ani na našem serveru pro vzdálený přístup (postel.felk.cvut.cz) nemá smysl.