Tato sekce návodu vznikla s těmito záměry:

• Poskytnout srozumitelný návod pro ty, kteří chtějí mít na svém počítači stejné prostředí, jako je nainstalováno na laboratorních počítačích, a zatím se nesetkali s takto závažným zásahem do vlastního počítače.
• Další možný návod a nápady pro ty, kteří již zkušenosti s instalací OS mají.

Než začneme, velice povrchní a triviální úvod: Počítač (ať už notebook nebo stolní) má na své základové desce systém BIOS. (Nebo modernější UEFI, nicméně pro jednoduchost i tomu pro teď říkejme BIOS.) Ve chvíli kdy počítač spustíte, je paměť RAM, odkud procesor čte instrukce a vykonává programy, prázdná. Právě BIOS zavádí operační systém, tedy zkopíruje jej do RAM a spustí jej. Následně již operační systém obstarává vše, na co jste zvyklí, především řízení multitaskingu jednotlivých prcesů, uživatelské grafické rozhraní, práci se soubory, apod. Odkud je operační systém BIOSem kopírován? Ve většině případů z konkrétního lokálního pevného disku, avšak někdy i z jiných míst. (Třeba v počítačových učebnách ze síťového uložiště.) Instalace operačního systému znamená uložit na pevný disk obraz operačního systému tak, aby jej BIOS po spuštění dokázal nahrát do paměti RAM. Tento návod je psaný především pro instalaci systému Ubuntu, nicméně dal by se zobecnit i na jiné OS.

Pro účely vypracování všech domácích úkolů z PRP lze doporučit pouze nativní (ne virtuální) instalace operačního systému. (Pokud se rozhodnete instalovat systém virtuálně pomocí VirtualBoxu nebo se spoléhat na Windows Subsystem for Linux (WSL), s největší pravděpodobností narazíte na problémy se sériovou komunikací při vypracovávání domácích úkolů s Nucleem a při řešení problémů budete odkázáni sami na sebe.)

V tomto návodu budou popsány tři varianty nativní instalace OS Ubuntu: 1) Čistá instalace, 2) Dual boot a 3) Perzistentní flash disk. Ať se rozhodnete pro kteroukoliv z možností, důrazně doporučuji přečíst nejprve následující:

• Budete výrazně zasahovat do svého počítače. Už z toho titulu si nejdříve velmi pečlivě zazálohujte veškterá svá data, která na počítači máte uložená a o která nechcete přijít. Využijte buď nějaký cloud (věříte-li mu a má-li dostatečnou kapacitu), nebo zkopírujte data na externí disk. Případně můžete disk rovnou “naklonovat”, tím by dokonce měl být zachován i původní operační systém pokud byste se k němu chtěli později vrátit. Řiďte se pokud možno pravidlem, že všechna vaše data, na kterých vám záleží, by v každou chvíli měla být uložena alespoň na dvou co nejvíce nezávislých médiích. Svědomití uživatelé mají ve svých datech na počítači pořádek, vědí co se kde nachází, mají například všechna data přehledně organizovaná v jediné složce, a proto pro ně není zálohování náročné. Pokud takový pořádek nemáte, nezapomeňte při zálohování projít systémové složky Downloads, Documents apod…, vyexportovat bookmarks z prohlížeče, zkopírovat e-maily z klienta apod, vyexportovat konfigurace programů, najít a zazálohovat gamesaves apod…
• Veškterá vaše data, která máte na počítači uložena mohou být (během čisté instalace určitě budou) smazána.
• Samotný proces instalace systému na soudobém počítači trvá kolem 15min, nicméně ze zkušenosti vím, že “zabydlení se” v novém systému zabere třeba i celý večer. Natož když před instalací ještě pracně zálohujete data. Vyhražte si proto na přeinstalaci ideálně celé odpoledne, pracujte v klidu a čistém prostředí ať neuděláte omylem chybu. Horší než stará pomalá instalace je chyba z nepozornosti při instalaci nebo ztráta nezazálohovaných dat. Dělejte si během práce poznámky, pište si protokol toho, co jste dělali. (Doporučuji tužkou na papír, který si pro příště pro referenci schováte.) Na základě těchto poznámek si posléze můžete třeba napsat instalační skript, který vám příště zabydlování ulehčí.

Dále zmiňujeme následující, nejedná se o rady přímo vztažené k instalaci:

• Pokud plánujete nějaké hardwarové modifikace počítače (nový disk, graf. karta, procesor apod.), čistá instalace je pro vás vhodnou příležitostí pro provedení úprav. (Vyměňte komponenty a poté přeinstalujte systém.) Pokud byste tyto komponenty změnili bez přeinstalace systému, riskujete potítže. Podobně to platí pro upgrade BIOSu: Podívejte se, jestli výrobce Vašeho notebooku nevydal novou verzi systému BIOS pro Váš počítač. Pokud ano, doporučuji nejprve vyhledat zkušenosti jiných uživatelů či recenze je-li nová verze stabilní. Pak pokračujte dle instrukcí výrobce.
• Takovýto zásah patrně nebudete dělat často. Proto doporučuji spolu s (pře)instalací rovnou počítač vyčistit i fyzicky, tedy při nejmenším vyfouknout prach z ventilace, vyčistit obrazovku a klávesnici. Troufnete-li si, můžete počítač (z části) rozebrat a vyčistit jej od prachu i zevnitř, případně můžete u starších počítačů vyměnit i teplovodivou pastu na procesoru či grafické kartě. Avšak pozor, počítač je citlivé zařízení, můžete jej tímto omylem zničit. Vždy postupujte dle instrukcí výrobce, nedotýkejte se vodivých částí, mějte zemnící náramek, používejte vhodné nářadí, pracujte na čístém stole, atd…
• Z osobní zkušenosti bych doporučil v rámci “počítačové hygieny” systém přeinstalovávat často, třeba každý rok, nebo před každým semestrem. Máte-li systém delší dobu, zákonitě se zanese již nepotřebnými programy, balastními daty neřku-li viry. Taková data ze systému sice do určité míry odstranit jdou, avšak čistá instalace je dle mého názoru kategoricky účinější metodou jak udržovat počítač svižný a pevný disk prázdný.

Výchozí situace, např.: Na počítači již stávající systém mít vůbec nechcete, chcete jej nahradit systémem novým.

Na internetu již existuje mnoho dobrých návodů, např. tento nebo tento, dle kterých lze postupovat. Zde se pokusím jdenoduše zformulovat základní kroky, doporučuji přečíst ještě z druhého zdroje:

1. Zazálohujte svá data.
2. Stáhněte si .iso obraz disku se systémem Ubuntu Desktop, avšak lze i modifikované verze.
3. Vytvořte instalační médium. Buď vypalte stažený .iso obraz na optický disk, nebo vytvořte bootovatelný “Live USB disk”. Jste-li ve Windows použijte například nástroj Rufus. Jste-li v Ubuntu, využijte např. příkaz usb-creator-gtk.
4. Jste-li ve Windows, zakažte “Rychlé spuštění”. (Nastavení → Možnosti napájení → Nastavení tlačítek napájení.)
5. Vložte instalační médium, vypněte počítač. U falsh disků je možné, že počítač umí bootovat jen z některých USB portů. (Bude tedy možná potřeba správný port najít, viz níže.)
6. Zapněte počítač, stiskněte klávesu pro vyvolání nabídky BIOS. (Esc, Del, apod.) V BIOS povolte bootování z Flash disku nebo z optické mechaniky, nastavte mu nejvyšší prioritu. Vložte instalační médium do počítače.
7. Uložte BIOS, restartujte. Počítač by neměl spustit původní OS, ale zobrazit nabídku s možnostmi “Try Ubuntu” nebo “Install Ubuntu”. Vyberte “Install Ubuntu”.
8. Projděte dialogem. Máte-li v počítači dva disky, dejte pozor při volbě na který se má systém nainstalovat - vybraný disk se během instalace přemaže!
9. V BIOSu pro jistotu zakažte bootování z flash disku či optické mechaniky, změňte boot order tak, aby disk na kterém je váš systém byl vybrán jako první.

Výchozí situace např.: Máte v počítači jediný disk a chcete na něm mít nainstalované dva systémy.

Existují dvě možnosti instalace Dual boot: Buď ve stávajícím systému změníte diskové oddíly a Ubuntu nainstalujete na prázdný oddíl, nebo oba systémy nainstalujete načisto na manuálně vytvořené oddíly. Druhou možnost doporučuji, změna oddílů může být riskantní.

Instalace probíhá podobně jako u čistého Ubuntu. Avšak s následující modifikací:

1. Místo jednoho instalačního média si připravte dvě, např. ISO systému Windows
2. Poté, co v BIOSu povolíte bootování z Flash disku / optické mechaniky (před spuštěním samotné instalace), spusťte instalační médium Ubuntu v režimu “Try Ubuntu…”. V takto spušťeném systému spusťte např. program gparted. Pomocí něj na disku počítače smažte všechny stávající oddíly a vytvořte následující oddíly nové:
   1. FAT32, alesp. 512MB, jméno boot, nastavit vlajky boot a esp
   2. NTFS, alesp. 20GB (maximalizujte), jméno windows
   3. ext4, alesp. 5GB (maximalizujte), jméno ubuntu
   4. SWAP, cca. 1/2 velikosti RAM, např. 5GB
   5. (Není nutné) NTFS, oddíl pro Vaše data ke kterému se dostanete z obou systémů, avšak můžete použít i Windowsovský oddíl. Pozor, Windows neumí přistupovat do oddílů typu ext4!
3. Spusťte instalaci Ubuntu. Při výběru kam má být Ubuntu nainstalováno zvolte “something else” a vyberte patřičný oddíl.
4. Spusťte instalaci Windows. Na pořadí instalace systémů záleží! Opět explicitně zvolte patřičný oddíl kam chcete systém instalovat. Ve Windows zakažte rychlé spuštění, viz dříve.
5. Počítač spusťte přes nově nainstalované Ubuntu, spusťte příkaz sudo update-grub.
6. Upravte bootovací nastavení v BIOSu tak, abyste vždy bootovali do Ubuntu. Ubuntu má totiž vlastní bootloader, který Vám umožní zvolit mezi bootováním do Windows nebo do Ubuntu.

Výstupem je počítač, na kterém si při spuštění zvolíte chcete-li pracovat ve Windows nebo v Ubuntu. Chcete-li se “přepnout” do druhého systému, musíte počítač restartovat.

Výchozí situace např. Máte počítač s nějakým operačním systémem a nechcete do něj jakkoliv zasahovat, avšak nemáte jiný počítač, na který byste mohli Ubuntu nainstalovat. Disponujete diskem (SSD případně flash disk), na který můžete nainstalovat jiný OS.

Postup je identický s instalací čistého Ubuntu s následujícím rozdílem:

1. Při instalace zvolte místo kam se má operační systém nainstalovat, zvolte správný disk/zařízení.
2. Typicky postačí použít celý disk a nechat instalalační program disk rozdělit a naformátovat.

Výsledkem je počítač, který má systém úplně stejný jako byl předtím. Avšak pokud v BIOSu/UEFI umožníte bootovat z USB disku, můžete spustit místo systému stávajícího systém nainstalovaný na Flash disku. Systém na Flash disku je plnohodnotný, pokud na něm něco nainstalujete, zůstane to tam i do příštího spuštění, což neplatí u Live Flash vytvořeného z ISO souboru.

Máte-li nově nainstalovaný operační systém Ubuntu, s největší pravděpodobností na něm nebudou k dispozici všechny programy, které v předmětu PRP potřebujeme. Proto je potřeba je doinstalovat, viz následující část.

Instalace vychází z Ubuntu 20.04, který až na konfiguraci pro síťové přihlašování odpovídá standardní instalaci. Následně jsou pro účely předmětu doinstalovány některé softwarové balíky podle níže uvedeného seznamu. Doma si tak můžete vytvořit identickou instalaci jako je v počítačové učebně, například v rámci virtualizačního prostředí VirtualBox. Otevřte si terminál a zadejte příkaz

sudo bash

pro přednutí do administrátorského účtu. Následně proveďte níže uvedené příkazy, případně použijte skript install-prp.sh z archivu install-prp.zip.

apt-get update

#disable automatic update
apt-get remove update-manager-core unity-webapps-common

#install software
apt-get install zsh pkg-config make cmake clang clang-format-3.6 ccache valgrind valgrind-dbg gdb cgdb ghex cppcheck tree mc htop vim vim-gnome nano unzip libsdl2-dev libboost-dev libgtest-dev subversion git gitk meld lib32ncurses5 gtkterm

# make alias open
cd /usr/bin
ln -s xdg-open open

# colorize term
echo "force_color_prompt=yes" | tee --append /etc/bash.bashrc

#remove amazon icon
rm -rf /usr/share/applications/ubuntu-amazon-default.desktop

#disable online search
cd /etc/xdg/autostart/
sudo touch disable_onlinesearch.desktop
echo "[Desktop Entry]" | tee --append disable_onlinesearch.desktop
echo "Name=Disable Search" | tee --append disable_onlinesearch.desktop
echo "Exec=/bin/bash -c \"gsettings set com.canonical.Unity.Lenses remote-content-search 'none'\"" | tee --append disable_onlinesearch.desktop
echo "Type=Application" | tee --append disable_onlinesearch.desktop