Základní příkazy příkazové řádky

Příkazová řádka je základním uživatelským rozhraním každého systému. Příkazová slouží k ovládání operačního systému a například ke kompilaci programů pomocí kompilátoru. V Ubuntu lze příkazovou řádku spustit pomocí klávesové zkratky ctrl+alt+t. Ve Windows je nejrychlejší způsob spuštění příkazové řádky pomocí win+r, “cmd”, enter (win+r spustí dialogové okno, které po napsání cmd spustí program cmd.exe – úříkazová řádka Windows). V Mac OS X se terminál spouští podobně jako ve Windows pomocí sekvence command+space, “terminal”, enter.

Práce v příkazové řádce

Příkazová řádka je uživatelské rozhranní, ve kterém uživatel komunikuje s počítačem podobně jako při psaní programu, tj. píše příkazy, které počítač vykonává tak, jako když programátor píše program (recept), který následně spustí. V případě přímého ovládání počítače a interakce s operačním systémem je využito interaktivního režimu, ve kterém počítač reaguje na každý příkaz, který je v příkazové řádce napsán a odeslán počítači ke zpracování klávesou “Enter”. Data jsou v počítači uložena ve formě souborů, k nímž je přístup uživatelů zprostředkován operačním systémem. Proto základní práce s počítačem spočívá v interakci s operačním systémem a práci se soubory.

Příkazová řádka je přítomna ve všech operačních systémech. Ve Windows je příkazová řádka přístupna pomocí programu cmd.exe, na systémech unixového typu běží příkazová řádka jako tzv. shell dostupný buď přímo v textovém režimu, nebo přes emulátory z grafického rozhranní (na Linuxu Xterm, Gnome terminal, Konsole …, na OS X terminal). Příkazová řádka umožňuje základní ovládání operačního systému (procházení adresářové struktury, práce se soubory, vyhledávání …), poskytuje rozhranní uživatelským programům a hlavně umožňuje řetězit vstupy a výstupy jednotlivých programů.

Velkou výhodou ovládání počítače sekvencí příkazu je opakovatelnost, neboť se vlastně jedná o textový zápis operací podobně jako při psaní programu. Takový zápis lze uložit do souboru a posleze replikovat, nebo vytvořit takzvaný skript, který lze následně opakovaně spouštět a tím vlastně vytvořit nový příkaz.

Typická struktura příkazu

prikaz [přepínače] [parametry]

Příkazy navigace v adresářové struktuře

Příkaz	Používané přepínače	Význam
`ls`	-l -t	vypíše obsah aktuálního pracovního adresáře
`cd`		změní aktuální pracovní adresář
`pwd`		vypíše absolutní adresu aktuálního pracovního adresáře
`tree`		vypíše strukturu aktuálního pracovního adresáře včetně podadresářů formou stromu

Příkazy práce se soubory a adresáři

Příkaz	Používané přepínače	Význam
`mkdir`		vytvoří adresář zadaného jména
`cp`	-r	zkopíruje soubor zadaného jména
`mv`		přesune soubor zadaného jména
`rm`	-r -f	odstraní soubor zadaného jména
`touch`		vytvoří soubor zadaného jména

Ostatní důležité příkazy

Příkaz	Používané přepínače	Význam
`man`		vypíše manuálovou stránku zadaného příkazu
`find`		vyhledá soubor zadaného jména v aktuálním adresáři
`locate`		jako `find`, ale hledá v kompletní adresářové struktuře
`cat`		vypíše obsah souboru jako text
`hexdump`	-C	vypíše obsah souboru v hexadecimálním tvaru doplněný o adresy paměti
`diff`	-y -W 100 file1 file2	vypíše rozdíl jednotlivých souborů stejně jako BRUTE
`xxd`	-g 1 -c 8 pub01.out > pub01.hex	převede výstup do hex podoby
`valgrind`	–max-stackframe=1000000000 –leak-check=full –error-exitcode=191 ./program < input	kontrola programu jako přes BRUTE

Diff syntaxe pro Windows C:\MinGW\msys\1.0\bin\diff -y -W 100 pub01.out pub02.out

Adresářová struktura

Hierarchie adresářů (složek) a souborů je uvnitř počítače reprezentována pomocí stromu. Při práci s adresáři rozlišujeme mezi absolutními a relativními adresami. Relativní adresa popisuje cestu z aktuálního adresáře.

Nechť se nacházíme uvnitř adresáře bin ve složce Lab03 a chceme znát adresu k souboru notes ve složce Lab01. Relativní adresa (vůči aktuálnímu pracovnímu adresáře) je ../../Lab01/notes.txt a absolutní adresa je /home/kubikj/PRP/Lab01/notes.txt.

Příkazy

pwd (print working directory)

Příkaz pwd vypíše absolutní adresu aktuálního pracovního adresáře.

ls (list)

Tento příkaz vypíše jména všech souborů a složek uvnitř aktuálního pracovního adresáře.

cd (change directory)

Tento příkaz změní aktuální pracovní adresář. Za klíčové slovo cd lze napsat absolutní adresu i relativní adresu. Dvě tečky za klíčovým slovem cd přesunou aktuální prcovní adresář do nadřazeného adresáře.

Povšimněme si, že dvě tečky (..) lze použít i vícenásobně. Poslední příkaz cd se vrátí o dva adresáře výše (tj do složky PRP) a odtud se přesune do složky lab02.

ostatní příkazy

Příkaz mkdir (make directory) vytvoří adresář daného jména uvnitř aktuálního pracovního adresáře. Příkaz rmdir (remove directory) smaže adresář daného jména, ovšem pouze v případě, že je tento adresář prázdný. Příkaz clear vymaže obrazovku příkazové řádky. Pomocí tabulátoru lze uvnitř příkazové řádky doplňovat slova. Příkaz touch se “dotkne” souboru nebo adresáře, což znamená, že změní datum poslední změny na aktuální systémové datum a v případě neexistence souboru nebo adresáře ho vytvoří.

Pomocí šipky nahoru a šipky dolu lze procházet historii zadaných příkazů. Klávesa tabulátor doplňuje názvy souborů a složek. Příkaz man a jméno příkazu otevře jeho manuál.

Table of Contents