Vim je mocný textový editor, který se vyvíjí již řadu desetiletí a každý UNIX-ový uživatel by měl mít alespoň základní povědomí o jeho použití a možnostech. Pro vim existuje řada užitečných pluginů, které rozšiřují jeho základní funkce a umožňují každému uživateli přizpůsobt si jej k valstním potřebám. Řada programátorů proto vim používá jako plnohodnotnou a efektivní náhradu za rozsáhlá a náročná integrovaná vývojová prostředí (IDE).
Ovládání editoru vim je navrženo tak, aby umožňovalo efektivní a rychlou práci, což může být pro začínajícího uživatele matoucí a zdánlivě komplikované.
Nejdůležitější vlastnost editoru vim, která ho také odlišuje od většiny ostatních editorů je, že má 3 režimy práce:
Příkazový režim, který je výchozí po spuštění vimu, umožňuje zadávání příkazů. Příkazy jsou reprezentovány jedním znakem, resp. stiskem klávesy. Pro zadávání textu je nutné přepnout vim do vkládacího režimu vhodným příkazem, např. 'i' (insert). Vkládací režim ukončujeme stiskem klávesy ESC. Do režimu příkazové řádky se dostaneme příkazem ':' (dvojtečka). V režimu příkazové řádky je možné zadávat komplikovanější příkazy s parametry. Stiskem klávesy ENTER se příkaz vykoná a vim se vrací do příkazového režimu.
Aktuální režim poznáte podle stavové řádky dole: ve vkládacím režimu tam uvidíte “– INSERT –”, v režimu příkazové řádky tam bude “:” a za ní blikající kurzor.
Navigace kurzoru je možná kurzorovými šipkami, ovšem pozor, někdy nemusí fungovat správně (např. při špatném nastavení terminálu při vzdáleném připojení). Proto je dobré znát původní navigační klávesy:
Ve vkládacím režimu je zpravidla možné používat pro navigaci kurzorové šipky podobně jako v jiných editorech. Pokud však vlivem nastavení nefungují, je potřeba se pro změnu pozice kurzoru vrátit do příkazového režimu.
Většinu základních příkazů je možné volat jejich zkratkami — v následujícím seznamu jsou uvedeny v závorce.
Chování vimu je možné změnit řadou jeho nastavení, která je možné změnit příkazem set:
Některé příkazy se vykonávají stiskem více kláves po sobě.
Stiskem čísla před klávesou příkazu se zadává počet opakování příkazu. Např. stiskem kombinace “20a*<ESC>” se za pozici kurzoru vloží 20 znaků “hvězdička”.
