====== 1. Nástroje - git, make ======

===== Verzovací systém Git =====

Cílem cvičení je seznámit se s nástroji, které usnadní vývoj větších projektů: verzovací systém [[https://git-scm.com/|git]] a sestavovací program [[https://www.gnu.org/software/make/|make]].

==== Úkoly ====

V následujících bodech se řiďte návodem [[courses:b2b99ppc:howtos:git|Instalace a nastavení GITu]].

  - Nainstalujte si GIT klienta.
  - Vytvořte ''SSH'' klíč.
  - Přihlašte se do Gitlabu a vložte veřejný klíč.
  - Nakonfigurujte globální vlastnosti vašeho GIT klienta

Pro porobnější seznámení s Gitem doporučujeme knihu **Pro Git**, kterou napsal Scott Chacon (webová verze v [[https://git-scm.com/book/cs/v2|české verzi]]) a knižně ji v češtině vydal [[https://knihy.nic.cz/|CZ.NIC]] ([[https://knihy.nic.cz/files/edice/pro_git.pdf|pdf]]).
 
===== Řízený překlad - make =====

Cílem cvičení je naučit se automatizovat překlad a sestavení (linkování) větších projektů, kde např. existují závislosti (tj. je nutné program překládat v určitém pořadí, které však není bez hlubšího zkoumání zjevné. Budeme používat [[https://www.gnu.org/software/make/|GNU Make]].

Program make se řídí pravidly definovanými v textovém souboru, který se nejčastěji jmenuje ''makefile'' nebo ''Makefile''. Pokud se předpis pro sestavování cílů jmenuje jinak, lze ho předat make s parametrem ''-f''.

==== Pravidla (rules) ====

Pravidlo definuje, co je potřeba a jakým postupem se dojde k vytvoření daného cíle (objektový soubor, ...)

<code Makefile>
myprog: myprog.c module.c
    gcc myprog.c module.c -o myprog

</code>

**Konvence:** před příkazem je tabulátor, posloupnost příkazů končí prázdnou řádkou.

Pro každý cíl by mělo být definováno právě jedno pravidlo, ale existují výjimky:

<code>
target1: file1.c file2.c file3.c

target1: file4.c file5.c file6.c
    gcc -c $^
    
</code>

''$^'' je automatická proměnná, která v tomto případě reprezentuje seznam závislostí s mezerami mezi jednotlivými jmény. Je-li jeden cíl definován více pravidly, tak jen jedno pravidlo obsahuje příkazovou část.

**Explicitní** pravidla definují splnění konkrétního cíle

<code>
main: main.c model.c data.c
    gcc $^ -o $@
</code>

''$@'' je automatická proměnná, která reprezentuje úplný název cíle.

**Implicitní pravidla** jsou obecná pravidla, která definují, jak vznikají celé množiny cílů (soubory určitého typu, daného příponou)

<code>
.c.o:
    gcc -c $<
</code>

==== Cíle (targets) ====

Cíl (pokud není symbolický) určuje, co je výsledkem příslušného pravidla. V ''makefile'' může být více cílů, nesmí být pojmenovány shodně.

<code>
app: main.o model.o data.o
    gcc $^ -o app

model.o: model.c
    gcc -c $^
</code>

Je-li v seznamu závislostí soubor, který v souborovém systému neexistuje, aplikuje se pravidlo, které ho vytvoří.

**Symbolický cíl** umožňuje vykonat několik akcí současně. Musí mít jedinečné jméno, tj. v aktuálním adresáři nesmí existovat soubor toho jména.

<code>
all: app.exe install.exe

app.exe: main.o gui.o engine.o
    gcc $^ -o $@ -lm
    
install.exe: install.o diskio.o
    gcc $^ -o $@
</code>

==== Makra ====

Makra rozšiřují možnosti ''make'' o definici konstant.

<code>
SRCEXT=.c
SOURCES=module1.c module2.c module3.c
OPTIONS=-lm -O2
</code>

Makro lze definovat i při volání ''make'', podobně jako při překladu:

<code>
make -DSOURCES="main.c gui.c"
</code>

Pokud je stejné makro použito i v ''makefile'', je použito přednostně. 

Příklady:

<code>
CFLAGS=-lm
INCL=defs.h consts.h

.c.o:
    $(CC) -c $(CFLAGS) $(INCL) $<
</code>

Někdy se může hodit také označení některého cíle jako ''.PHONY''. Toto klíčové slovo je primárně určeno pro cíle, jejich produktem není soubor, ale lze jej využit i pro vynucení překladu. 

<code>
.PHONY app

app: app.c
    $(CC) $^ -o $@
</code>