Search
Autoři cvičení: Roman Sejkot, Jan Šochman
Jste-li “sama doma”, přeskočte k části zvané Domácí studio a řiďte se dalšími instrukcemi. Ale i tak si níže uvedené praktické informace přečtěte. Úkolu odevzdat Cihlu - Bustu - Kov neuniknete. Jmenované objekty lze doma nahradit podobnými s podobnými vlastnostmi. Cihla … krabice na boty. Busta … porcelánová váza. Kov … plechovka.
Na začátku si společně ukážeme vybavení a ovládání studia. Světla s příslušenstvím, generátory, funkci flashmetru.
Chceme dosáhnout maximalní technické kvality pomocí manuálního nastavení. Vysvětlíme si následující nastavení fotoaparátu:
Měření dopadajícího světla flashmetrem musí být prováděno po každé přestavbě světel. Flashmetr musí být v co největší blízkosti fotografovaného objektu. Bílá polokoule flashmetru musí směřovat od objektu k objektivu fotoaparátu. Musí být “v ose” (kolmice k vrcholu polokoule = osa objektivu).
Proč nelze použít kratší čas než cca 1/200? Záblesk je velmi krátký a štěrbinová závěrka způsobí, že se osvítí pouze úzký pruh na senzoru a zbytek snímku je tmavý.
Cílem je fotografické studium účinků dopadajícího a odraženého světla na jednoduché objekty. Naučíme se svítit potřebným směrem s přesně daným množstvím světla. Postupujeme od jednoduchého nastavení k nastavením složitějším. Učíme se ovlivňovat světlo, jeho směr, vlastnosti i množství. Světlo již není náhodná proměnná veličina.
Tip:
Aktivní studenti mohou vybrané scény fotografovat i mobilem a pak si sami porovnat snímky ze zrcadlovky a z mobilu.
Obyčejná cihla “půlka” je snadno dostupná rekvizita “středně šedé” tonality. Při fotografování samotném dochází k redukci 3 rozměrů na 2 rozměry. Klasická cihla má výrazné rozměry přiřazené osám x,y,z. Tím je studentům usnadněno vědomé vnímání prostoru. Na bílé “nekonečné” pozadí je vrhán stín cihly. Ten je pro vnímání prostoru velmi důležitý. Viz člověk v mlze - ztráta orientace.
Bílý prostorový objekt na bílém pozadí bez ostrých hran.
Kovový objekt má při stejném osvětlení mnohem vyšší kontrast. Přibyla místa s odlesky, která obrážejí skoro všechno dopadající světlo, ale i místa velmi temná, která neodrážejí téměř nic. Tonalita lesklých ploch je určena tím, co se v ní zrcadlí. Lesklá plocha přijme libovolné zabarvení podle toho, co se v ní zrcadlí. To je “logické” a všichni to “víme”. Při cvičení se učíme prakticky užívat tato “jednoduchá” fakta. Je důležité uvědomění si různorodosti materiálů a různého chování při dopadu a odrazu světla.
Úkol C1: 10 fotografií, 3 scény v 10 variantách. Galerie.
Vyzkoušejte u libovolné scény změny clony po 1 stupni od nejnižší po nejvyšší při ponechání všech ostatních parametrů. Expoziční řadu si u počítače dobře prohlédněte, nejlépe v zatemněné místnosti. Totéž lze udělat s časem jako proměnnou veličinou, ostatní nechte konstantní. Nebo s citlivostí ISO. Lze snadno zkoušet i doma a zjistit technické parametry fotoaparátu.
Spoluautor cvičení: Jan Šochman
Pokud máte zájem a chcete si více procvičit získané dovednosti, následující experimenty můžete provést u vás doma a výsledky konzultovat se cvičícím.
Pomůcky:
Pozice světla určuje, co bude osvětleno a co ne. Je tak možné zvýraznit nebo potlačit 3D strukturu. Poměr vzdáleností světla-objekt a světlo-pozadí zase určuje jakousi “hloubku” osvětlené oblasti.
Světlo není malé nebo velké. Záleží, s čím ho porovnáváte.
Ukažte, že velikost světla je relativní vůči velikosti objektu: S použitím stejného zdroje světla demonstrujte, že s narůstající vzdáleností od objektu jsou stíny ostřejší a s přiblížením (jděte co nejblíž to jde) dostáváme relativně “velký” zdroj světla a tudíž hladké přechody mezi světlem a stínem.
Když fotíme lesklý předmět, tak nefotíme ten předmět přímo, ale spíš to, co se v něm odráží.
Vyfotografujte lesklý předmět. Pro jednoduchost jen něco s jednou rovnou lesklou plochou (např. nůž). Vytvořte variantu, kdy čepel bude světlá a variantu, kdy bude tmavá. Zachovejte stejné osvětlení (tj. nehýbejte světlem, žádné další nepřidávejte), ale změňte to, co se v předmětu odráží.