Rozhraní je velice podobné abstraktním třídám. Jedná se o “něco jako třídu”, zkrátka rozhraní, které definuje metody, ale nikoliv jejich implementace. To znamená, že v rozhraní jsou vždy všechny metody abstraktní, a proto se také nemusí psát (a ani nepíše) klíčové slovo abstract
. Příklad definice rozhraní:
public interface Iface { public void foo(); }
Rozhaní pak jednotlivé třídy implementují:
public class Impl implements Iface { public void foo() { System.out.println("foo"); } }
Třída, která implementuje nějaké rozhraní, musí implementovat všechny metody rozhraní. Nicméně existuje výjimka z tohoto pravidla, a to abstraktní třídy. Pokud je třída abstraktní, tak nemusí implementovat všechny metody (nebo žádnou) ze svých rozhraní. Nebo obráceně - pokud necheme implementovat všechny metody z rozhraní, musíme třídu označit jako abstraktní. Příklad:
public abstract class AbstractImpl implements Iface { }
Rozhraní navíc fungují jako typ. Tzn. je možné (a velmi často vhodné) volání
Iface x = new Impl();
Vám známý List
je také rozhraní, nikoliv třída. Jednotlivé implementace (ArrayList
, LinkedList
) toto rozhraní implementují.
Rozhraní mezi sebou také mohou mít hierarchii, tzn. jedno rozhraní může být potomkem (dědit od) rozhraní jiného. Příkladem budiž opět známá rozhraní List
a Collection
, kde List
je potomkem Collection
. Chová se to pak podobně jako u tříd, tzn. potomek má metody jak své tak metody předka, ale jelikož u rozhraní nejsou žádné implementace, tak přepisování (overriding) zde postrádá smysl.
Nabízí se otázka: proč máme v Javě dva podobné mechanismy, a to abstraktní třídy a rozhraní? Důvod je jednoduchý: v jazyce Java může třída dědit pouze od jedné třídy, ale může implementovat libovolný počet rozhraní.
Rozhraní se obecně využívají právě pro definici rozhraní. Tzn. v rozhraní popíši, jak chci, aby s objektem šlo manipulovat (jaké operace na něm budou existovat) a implementaci nechám na konkrétních třídách. Jelikož jsem udělal definici skrze rozhraní, konkrétní třídy stále mohou dědit od jiných tříd.
Krásný příklad je třída Thread
a rozhraní Runnable
. Jedná se o vlákna, ke kterým se dostaneme až za několik týdnů, ale o samotná vlákna tu nejde. Jde o to, že vlákno je možné vytvořit dvěma způsoby:
Thread
.
Runnable
a tu pak vložím jako argument do konstruktoru Thread
.
První možnost je nejjednodušší, ale už si tím zavřu dveře k dědění od jiné třídy, takže nemůžu použít jinou funkcionalitu. Když ale implementuji rozhraní Runnable
, tak jsem pořád schopen vlákno vytvořit, ale stále můžu dědit od jiné třídy.