====== Souborový systém ======
Pár rad, jak pracovat se souborovým systémem v Pythonu.



===== Práce s adresáři =====
Pravděpodobně budete chtít ve svých skriptech nějaká data načítat ze souborů nebo ukládat do souborů. Velmi často budete mít v jedné proměnné, např. ''fname'', uloženo jméno souboru a v druhé proměnné, např. ''fpath'', cestu, kde se má soubor nacházet. Abyste k souboru mohli přistoupit, musíte ''fpath'' a ''fname'' spojit správným oddělovačem, který se používá v OS, na němž právě pracujete. Na Unixech a Linuxech se jako oddělovač používá normální lomítko ''/'', na Windows zpětné lomítko ''\'', které se ovšem musí v Pythonských řetězcích zapisovat jako ''\\'' (protože ''\'' se používá k uvození speciálních znaků).

Nemusíte si ale dělat starosti s detekcí operačního systému; stačí, použijete-li funkce stadnardních balíků ''os'' a ''os.path''. Např. proměnná ''os.sep'' obsahuje ten správný separátor, ať už jste na kterémkoli OS. Takže následující kód
<code python>
>>> import os
>>> fpath = 'cesta_k_souboru'
>>> fname = 'nazev_souboru'
>>> fpath + os.sep + fname
</code>
bude mít na Widnows výsledek
<code python>
'cesta_k_souboru\\nazev_souboru'
</code>
zatímco na Linuxu
<code python>
'cesta_k_souboru/nazev_souboru'
</code>

Můžeme také využít funkce ''os.path.join()''. Příkaz
<code python>
>>> os.path.join(fpath, fname)
</code>
bude mít na Windows i na Linuxu stejný výsledek, jako předchozí varianta využívající ''os.sep''. Navíc se tato funkce také vypořádá s případem, kdy ''fpath'' už končí oddělovačem (tj. nezdvojí ho).


===== Uložení souboru do aktuálního adresáře =====
Váš program si bude chtít uložit nějaká data pro svou potřebu a pozdější využití. Logické umístění souboru s takovými daty je adresář, v němž se nachází váš program (příp. jeho podadresáře). Pravděpodobně vás napadne použít relativní cestu, díky níž se umístění souboru odvozuje od aktuálního adresáře. Pokud tedy z příkazové řádky, či z Pythonského interpretu spustíte svůj skript ''script.py'', v němž zavoláte příkaz
<code python>
f = open('data.txt', 'wt', encoding='utf-8')
</code>
opravdu se vedle vašeho skriptu ''script.py'' vytvoří ve stejném adresáři datový soubor ''data.txt''. A to jsme přece chtěli, ne?

Problém nastává v okamžiku, kdy se váš skript ''script.py'' stane modulem, který importujete do dalších modulů a ty jej využívají. Pokud váš modul ''script.py'' importuje spuštěný skript z vyšší úrovně ("z nadřazeného adresáře"), není již aktuálním adresářem ten adresář, který obsahuje ''script.py'', ale adresář, v němž sídlí ten skript, který byl spuštěn Pythonským interpretem. Soubor ''data.txt'' by byl vytvořen někde jinde - daleko od zamýšleného umístění.

Jak lze zajistit, aby se datový soubor //vždy// ukládal tam, kam chceme, tedy do stejného adresáře, kde je umístěn i náš ''script.py''?

Pokud se soubor importuje jako modul, lze cestu k němu získat konstrukcí
<code python>
fpath = os.path.dirname( os.path.abspath(__file__) ) 
</code>
Tato konstrukce však může někdy selhat (pokud např. budeme modul spouštět položkou ''Run'' z editoru IDLE, nebo pokud jej v Pythonu 2 budeme spouštět funkcí ''execfile()'' - v takovém případě totiž nedochází k importu modulu a nenastavuje se proměnná ''__file__'').

Zcela univerzální postup představuje následující konstrukce využívající modul ''inspect'':
<code python>
import inspect
fpath = os.path.dirname( inspect.getfile( inspect.currentframe() ) )
</code>