Myšlenky automatického hodnocení v předmětu Robotika

  1. Vetšina (prakticky všechny) úloh je tvořena dvěma komplementárními úlohami, které transformují data tam i zpět. Pro ladění je tedy možné použít v podstatě jakákoliv náhodná data (ale lépe i data speciálně určená k otestování nestandardních situací) a otestovat, zda po transformaci tam i zpět dostanu původní data. Jeden ze směrů transformace je typicky mnohem lehčí a lze tak snadno získat jeden směr prakticky bez chyb. V praxi toto nebývá pravidlem a často musí být vyvinut speciální program pouze pro testování vyvíjeného programu.
  2. V úlohách na přímou a inverzní kinematickou úlohu (4, 5, 6) je k dispozici samostatný nástroj (checker), který simuluje práci automatického hodnocení na serveru. Je tak možné nejen testovat programy offline s mnohem vyšší efektivitou, ale dozvědět se i výsledky pro každou testovanou polohu zvlášť. Takovou situaci by si v praxi každý vývojář přál. Studentovi zbývá jen vymyslet testovací data.
  3. Třetím stupněm je pak automatická kontrola na serveru, kde jsme se pokoušeli vymyslet všechny možné situace, které mohou nastat. Takovýto komfort nemá vývojář v praktickém životě téměř nikdy.